[CZ]

Tank je silne obrnené bojové vozidlo na housenkových pásech, jehož primárním úcelem je likvidace neprátelských pozemních sil prímou palbou. Moderní tanky Ise vyznacují velkou palebnou silou (pricemž jejich nejobvyklejší hlavní výzbroj predstavuje kanón) a vysokou úrovní pancérové ochrany a mobility. Mohou se vysokou rychlostí pohybovat terénem, nejsou ale urceny pro nepretržitý boj, nebot potrebují pravidelnou a nárocnou údržbu a casté doplnování munice a paliva. Tank je nejlépe pancérovaný bojový prostredek ze všech pozemních bojových vozidel a nese z nich nejefektivnejší protitankové zbrane. Tyto charakteristiky spolecne s intenzívním hlukem, který vydává pohybující se tanková formace, delají z tanku jednu z nejobávánejších zbraní na bitevním poli, cenenou pro šok, který pusobí na jiné typy jednotek. Tanky mohou být nasazeny v boji samostatne (obvykle v prehledném terénu) nebo v kombinaci s ostatními typy zbraní, zejména delostrelectva a pechoty (bez podpory pechoty se tanky zpravidla neobejdou pri boji v málo prehledných terénech, jako je les, mesto, nebo hustá vysoká tráva).

T-34 byl sovetský strední tank vyvinutý na prelomu 30. a 40. let 20. století. V dobe svého vzniku byl nejlepším stredním tankem na svete. V case zahájení operace Barbarossa neexistoval nemecký tank, který by se mu mohl úspešne postavit v boji – dalece všechny prekonával výzbrojí i pancérováním, vetšina ho dokonce nebyla schopna vubec ohrozit. Casté generalizující tvrzení, že se jednalo o nejlepší strední tank druhé svetové války, je sice sporné, avšak o tvrzení, že to byl nejlepší strední tank let 1940/1941 a tank, který pomohl SSSR vyhrát Velkou vlasteneckou válku, nelze dost dobre zpochybnovat.

Pocátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, který by mel nahradit tanky rady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadrízenými podrobne instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméne vedom si konstrukcních omezení tohoto typu vypracoval krome nej (A-20) i variantu s ciste pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 demonstroval obe kontrukce pred výborem Rady obrany SSSR, pricemž varianta A-32 byla okamžite odsouzena nekompetentními architekty Rudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý besnil, že si konstruktér vubec dovolil nejakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svuj príkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skutecní odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému prekvapení rozhodl, že postaveny a pripušteny ke zkouškám budou oba prototypy. Tank A-32, prejmenovaný na T-32 tedy mohl pokracovat. Cekala ho krušná cesta, protože predsedou komise pro posouzení zpusobilosti obou typu byl pozdeji jmenován práve Kulik.

majitel pozemku je bývalý príslušník 9. tankové divize v Tábore, cili clovek se vztahem k temto obrnencum. Konkrétne tento tank se mu podarilo zachránit z VVP Boletice, kde pri manévrech zapadl, a dotycný se rozhodl, že ho zcela na své náklady nechá vyprostit a prevézt do Znojma, kde mu zrejme nostalgicky pripomíná minulou vojenskou kariéru